Vybrat správně nový pneuservisní stroj nemusí být nutně tím nejsložitějším úkolem, se kterým se v životě potkáme. Důležité je především vědět, k čemu budeme zařízení využívat. Od toho se pak totiž odvíjí vše ostatní.
„K čemu budeme zařízení využívat? Přece k pneuservisní práci“, chtělo by se okamžitě říct a je to samozřejmě pravda. Není ale servis jako servis. Pro někoho je práce s auty koníčkem, pro někoho, terminologií pracovně-právních vztahů, činností vedlejší a pro někoho regulérním tvrdým jádrem byznysu.
A právě podle toho vybavení pro servis volíme, přičemž zouvačky pro kola osobních a lehkých užitkových vozidel nejsou výjimkou. ‚Hobbík‘ obsluhující svoji rodinu a známé v okolí bude mít na stroj jiné požadavky než pneuservis, který by hlavně na jaře a na podzim potřeboval pracovat ideálně na směny a 24/7.
Kde ale začít?
Pokud půjdeme od toho nejzákladnějšího, měli bychom zvážit, zda nám stačí stroj poloautomatický, případně automatický, nebo jestli potřebujeme pro naši dílnu rovnou superautomat. Proč? Protože s postupující automatizací dochází ke zrychlování celého pracovního procesu. Roste efektivita obsluhujícího operátora-technika, zvyšuje se bezpečnost práce, zjednodušují se požadavky na zaškolení.
Následují příklady typických komponent, jejichž provedení může dosahovat různých stupňů automatizace:
- montážní palec (manuální vs. automatické navedení mezi ráfek a patku, manuální vs. pneumatická aretace polohy)
- centrální sloup (pevný vs. pneumaticky odklápěný)
- pracovní stůl (jednorychlostní vs. vícerychlostní otáčení)
- helper (žádný vs. jednoduchý vs. víceramenný aj.)
Neméně důležitým kritériem je robustnost. Jak celého stroje, tak jednotlivých součástí. Zajímejte se o konstrukci a upevnění centrálního sloupu, o tuhost kostry skříně, o výkon pneumatických válců stolu i odražeče patek, o výdrž motoru, vnitřních pružin atd. atd. atd. S rostoucími rozměry disků a rozšiřováním ‘run-flatů‘ jsou zouvačky více a více namáhány a je to právě jejich robustnost, která zásadní měrou ovlivňuje schopnost odolávat stále vyšším odporovým silám.
Třetím vzadu jsou pak doplňkoví pomocníci. Přestože nejde o přímé součásti strojů jako takových, je dobré je do úvah ‚koupit-nekoupit‘ zahrnout. Jedná se například o různé pneumatické přízdvihy pro snazší umístění kola na pracovní stůl, o válcové podložky k odražečům patek (ty zase pomohou kolo jednodušeji pootočit), o tlaková děla apod. S ohledem na celý pracovní proces totiž nakonec svým způsobem spolu se zouvačkou tvoří jeden uzavřený celek. Proto zrovna tak ovlivňují, jak rychle a elegantně bude celá výměna provedena.
A to je vlastně, světe div se, vše.
Někdo může namítnout, že nepadlo ani slovo o parametrech. Jak velká kola stroj upne, kolik měří, váží, jak je hlučný, s jakým tlakovým vzduchem může pracovat ad. Je to pravda. Ale probírat se čísly v tabulkách už je ta snadnější část v procesu výběru. Důležitější bude vždy správné úvodní rozhodnutí – vědět co opravdu potřebuji, pochopit co mám chtít a tím pádem hledat. A právě o tom článek byl. Snad tedy alespoň trochu pomohl.
